1910 - 1918
Sportovní klub Litomyšl byl založen 31. října 1910, ustavující schůze se konala v zadním lokále restaurace Smetanova domu. Zahajovací přednášku o sportu měl rada MUDr. František Lašek.
První hřiště bylo na strništi "U Prokopa", pak se činnost přesunula na panskou louku u Nedošína. Dále se nějaký čas hrálo v dnešní zahradě sokolovny a poté na Krausově poli ve Fügnerově čtvrti.
1919 - 1932
V létě roku 1919 bylo SK Litomyšl přiděleno pěkné prostranství pod nádražím. Zde bylo vytyčeno nové hřiště, na němž se první zápas hrál 29. srpna 1919, kdy Litomyšl podlehla Vysokému Mýtu 0:5.
1933 - 1940
Na hřišti SK u nádraží bylo v roce 1933 dokončeno oplocení. Mužstvo hrálo až dosud převážně III. třídu, v sezoně 1933 - 1934 vyhrálo kvalifikační turnaj a postoupilo. V dalších sezonách se hrála nadále II. třída, až na jaře 1939 Litomyšl postoupila do I. B.
1955 - 1960
V roce 1955 skončilo mužstvo ve středu tabulky, ale rok 1956 znamenal postup do I. A třídy, která se hrála se dvanácti účastníky, ale tříkolově. Významným dnem pro místní fotbal byl 9. květen, kdy přijel na exhibici ligový Hradec Králové v kompletním složení a s trenérem Ludlem. Po dramatickém boji Litomyšl prohrála pouze 4:6.
V sezoně 1958 - 1959 přišel sestup do I. B třídy, v dalším ročníku byla Litomyšl osmá. V souvislosti s územní reorganizací, připadla Litomyšl do okresu Svitavy i z hlediska sportovního.
17. červenec 1960 byl posledním dnem činnosti na hřišti u nádraží. V posledním zápase zde porazila Litomyšl Vítějeves 12:1.
1960 - 1969
Od podzimu 1960 se hrálo na tréninkovém hřišti nového stadionu. Okresní přebor Svitavska nabídl nové soupeře až z Hané. Na podzim 1961 byl otevřen hlavní trávník a Litomyšl na úvod porazila Radiměř 8:3. Sezona 1961 - 1962 přinesla 3. místo, za Březovou a Jevíčkem, až v ročníku 1962 - 1963 se podařilo postoupit do I. B třídy.
1970 - 1979
Období bojů v I. B třídě, Litomyšl získala posily z vojny (Šaroun, Rozlívka, Kusý, Němec, Portlík, Hudeček) i z dorostu (F. Dvořák). Hned se bojovalo o postup, nakonec se radovala Moravská Třebová, Litomyšl skončila třetí.
V příští sezoně byli do družstva přeřazeni dorostenci J. Coufal a Vl. Karal, kteří nakonec museli pomáhat k záchraně - skončili jsme totiž jedenáctí.
Ročník 1974 - 1975 přinesl 4. místo a událost prvořadého významu. Nový předseda Ing. Jaroslav Kudrna, člen výboru ČSF, zajistil na 2. květen 1975 start kompletních ligových Bohemians. Před návštěvou 1300 diváku Litomyšl prohrává 0:6.
Sezona 1975 - 1976 byla postupová, na jejím začátku jsme sice přišli o Šarouna, kterého si trenér Musil vytáhl do Bohemians, ale mužstvo si vedlo výborně. Na jaře už i se Šarounem tým dotáhl snažení až do krásného konce a s tříbodovým náskokem soutěž vyhrál. Událostí sezony byl však start Litomyšle na Bohemians pod reflektory 6. listopadu 1975. Výsledek byl 8:1, ale mužstvo podalo i tak velmi dobrý výkon - sestava: Kubíček - J. Kroulík, Foff, Chadima, Kubeš - Pala, R. Kroulík, Coufal, B. Kroulík - Rozlívka, F. Dvořák (Vodehnal, Vl. Hanus, Vl. Krátký, Janoušek).
1976 - 1979 - tři ročníky I. A třídy v nichž se Litomyšl mezi lepší společností zabydlovala, ale šla v tabulce stále výš - 12., 11. a 8. místo. Nutno říci, že soutěž měla podstatně vyšší úroveň, než nyní - stačí jmenovat některé tehdejší účastníky: Hlinsko, Letohrad, Ústí, Svitavy, Havlíčkův Brod. V ročníku 1978-1979 se už Litomyšl zařadila do solidního středu.
Dalším významným dnem v tomto období byl 11. říjen 1978, kdy si naše mužstvo zahrálo na Letné proti ligové Spartě, výsledek 5:0.
1980 - 1989
Ročník 1981-1982 přinesl řadu přestupů. Odešel brankář Janecký do Dolního Újezda, přišel Šplíchal z Čisté, Štyndl ze Sebranic a útočník Štoudek z Poličky. Podzimní 7. místo vylepšilo jaro a výhrou v posledním kole nad rušící se Duklou Žamberk jsme se dostali na 4. místo. Rok 1981 byl významný z hlediska založení kategorie elévů. Vedli je V. Jílek, J. Kubeš, L. Flodr, V. Vodehnal, B. Kroulík a zde je možno hledat pozdější úspěchy žáků a dorostu. Začali tu růst tehdejší "špunti" Kroupa, Kubeš, Truhlář, Cekl, Novotný, Jílek, Svoboda, Jiříčkové a další.
Sezona 1982-1983 se skutečně povedla, přezimovali jsme v čele lepším poměrem branek, před druhým Letohradem. Na jaře jsme získali na čele I. A třídy náskok, který se podařilo udržet až do posledního kola s Vamberkem. Vyhráli jsme 5:1, na hřišti hrála litomyšlská dechovka a postup jelo mužstvo oslavit na chatu do Poříčí.
Krajský přebor se hrál ve dvou skupinách po 12 účastnících, po podzimu mužstvo obsazovalo 9. místo. Na jaře přišel trenér Dvorský a po kvalitní zimní přípravě dosáhlo na konečné 6. místo.
V sezoně 1984-1985 došlo k další reorganizaci soutěží a po konečném umístění na 10. místě následoval sestup do I.A třídy.
1990 - 1999
90. léta byla ve znamení odchodů a příchodů jak hráčů, tak i trenérů. V každé sezoně byl jiný trenér a někdy i dva. V té době se také hodně rozmohlo krátkodobé hostování, výčet všech hráčů, kteří prošli naším mužstvem, by vydal na dlouhý seznam. Úspěšná sezona byla 1995-1996, kdy se postoupilo do oblastního přeboru, vítězná sestava v posledním utkání: Veselý - A. Zvěřina, Kárník, Ryba (Ropek), Jelínek - Truhlář (Novotný), Svoboda, Benko, Coufal - Fric (Klejch), P. Zvěřina.
Následující sezona 1996-1997 byla také úspěšná, pod vedením trenéra Václava Kárníka jsme dosáhli historického úspěchu. Po závěrečné výhře v Úpici 1:0 (Svoboda) jsme obsadili krásné 3.místo.
V sezoně 1997-1998 jsme obhájili třetí příčku z loňské sezony. Za zmínku také stojí velký úspěch v žákovské kategorii. O postup hráli starší žáci poslední zápas s druhou Chocní. Choceň sice vedla poločas 0:1, hned po přestávce však Zdeněk Horníček vyrovnal na 1:1 a tento výsledek zajišťoval postup do oblastního přeboru. Trenér Portlík s vedoucími Halvou a Kovářem měli šťastnou ruku při výběru sestavy: Šedivý - Hospůdka, Bican, Radimecký, Sýkora - Kalánek, Portlík, Klusoň - Hajzler, J. Horníček, Z. Horníček (Štěpán, Pavlák). Mladší žáci skončili na pěkném třetím místě, trenérem byl Ivan Čech.
2010 - 2011
Nervy do poslední minuty a nakonec šťastný postup
Rok 2010 byl rokem oslav 100 let organizovaného fotbalu ve městě. Jejich vrcholem byl zdařilý a hojně navštívený červnový turnaj ligových celků z Olomouce, Zlína a Hradce Králové. Nedlouho před tím se ovšem bilancovala předcházející mistrovská sezona a to zase taková sláva nebyla. Áčko v I. A třídě 2009/2010 od začátku spíše klopýtalo, konečným devátým místem rozhodně nemohlo nikoho nadchnout a zanechalo za sebou mírně řečeno nevýrazný dojem.
Starší a mladší dorostenci zakončili svoje premiérové zápolení v republikové divizi sestupem, nicméně v jejich případě bylo jasné, že ovoce z účasti mladých hráčů ve velice silné soutěži by mělo být sklizeno v následujících letech. Herní propadák to však určitě nebyl.
Potěšilo obnovené B mužstvo, které přesvědčivým způsobem triumfovalo ve III. třídě a posunulo se zaslouženě do okresního přeboru.
Nástup do druhého století litomyšlských fotbalových dějin se měl stát vítanou příležitostí, jak se posunout do krajského přeboru, kam by Jiskra ráda dlouhodobě patřila a kde by ostatně mělo být její tradiční místo ve fotbalové hierarchii. Jenže úvodní kola spíše vypadala, že se chce obsadit do nechtěné úlohy remízového krále, neboť z úvodních šesti duelů vzešly hned čtyři smírné rezultáty, což bylo tuze málo. Kouč František Dvořák vařil na podzim se svými svěřenci mimořádně dietní fotbalové pochutiny, kterým scházely ty nejpodstatnější ingredience v podobě gólů. Za třináct kol jich do branek soupeřů padlo všehovšudy čtrnáct a s takovou střeleckou bídou se dalo v podstatě hovořit o zázraku, že z toho vykrystalizovalo alespoň čtvrté místo s dvacetibodovým ziskem a značnou ztrátou na postupové pozice, které byly poměrně pevně v držení Cerekvice nad Loučnou a Heřmanova Městce. Valná většina zápasů měla obdobný scénář v podobě převahy litomyšlských fotbalistů a současně jejich trvající neschopnosti ji střelecky a tím pádem výsledkově zúročit.
„Ani s podzimním umístěním, ani s dosaženým bodovým ziskem nemohu být spokojen. To je jasné. Důvody jsou jasné také. V zakončení jsme neskutečně sterilní mužstvo. Dokážeme si vypracovat velké množství šancí, hlavně v prvních poločasech, ale neumíme je realizovat. Potom se často dostaneme do psychického bloku a nakonec se bojíme o výsledek. Síla v týmu je, herní potenciál a fyzička rovněž. Je pouze škoda, že jsme dali jen o jednu branku více, než bylo utkání. To je prostě žalostné. Na druhou stranu jsme poměrně málo inkasovali, což zase svědčí o dobré defenzivě.“ Když se góly nedávají, tak je nedostávejme. František Dvořák musel ordinovat nouzový recept.
Zimní přestávka znamenala kromě účasti na zimním turnaji na nové umělé trávě v Chocni rovněž změnu na trenérské židli, na kterou se posadil Pavel Schejbal ze Svitav s cílem přece jenom ještě potrápit postupové favority. A ejhle, ono se to povedlo, i když především díky tomu, že příznivé okolnosti otevřely postupovou náruč i třetímu mužstvu konečného pořadí. Byl to ovšem mimořádně těžký boj, v němž bylo jedním z klíčových faktorů vydřené vítězství na půdě hlavního konkurenta v Moravské Třebové. Právě v porovnání s tamním Slovanem se při shodném zisku bodů rozhodovalo ve výsledném účtování a lepší vzájemné duely byly rozhodujícím trumfem ve prospěch Litomyšle. „Hosté si přijeli pro remízu, bránili v deseti lidech a my se velmi těžko prosazovali. Když se nám jednu ze šancí podařilo konečně využít, tak si zase necháme po chybě celé obrany vyrovnat. Nic to ale nemění na tom, že jsme tento zápas měli jasně vyhrát. Pokud si vypracujeme takové příležitosti, musí z nich být branky. To nám bohužel jde pouze na tréninku. V utkání je to neřešitelný problém.“ Dvořák nebo Schejbal, je to jedno. I v utkání proti Valům se ukázalo, že trenér prostě góly nedá.
Kromě výbuchu na stadionu u řeky Loučné v Cerekvici tým za celé jaro neprohrál, současně ale často ztrácel zbytečnými remízami, což vlastně nebylo ve srovnání s podzimem nic nového. Před posledním kolem ve Starém Hradišti byly karty v popředí I. A třídy rozdány následovně: K jistotě postupového umístění bylo nutno uhrát aspoň bod, za splnění této podmínky se nebylo třeba nikam ohlížet a čekat na další výsledky. Získat se ho opravdu povedlo, ale snad je lépe nevzpomínat, jaké nervy to stálo a kolik šedivých vlasů přibylo trenérovi na jeho hlavě. Nicméně nejpodstatnější bylo skóre, jenž poslalo Jiskru přesně tam, kam se tolik toužila dostat, tedy opět do krajského přeboru. „Jsem šťastný a děkuji všem klukům, že tenhle těžký duel zvládli. Po poločase jsme zaslouženě vedli, ve druhém to ale nebylo ono. Přece jenom jsme se začali strachovat, nešla nám kombinace, navíc domácí hráli dobře. Přesto jsme drželi vedení, než přišla školácká branka na 1:1. Přiznávám, že v tu chvíli jsem myslel, že mě trefí šlak. Naštěstí nás to nesrazilo a závěr jsme takticky zvládli.“ Nežli mohla vypuknout postupová radost, prožil Pavel Schejbal ve Starém Hradišti horké chvilky.
Výsledky Jiskry v I. A třídě 2010/2011 - podzim: - Slatiňany 1:1 (branka: Sršeň), - Choceň B 2:2 (branky: Černý, Kroupa), - Morašice 2:0 (branky: Sršeň, Šibrava), - Moravany 1:0 (branka: Sršeň), - Letohrad B 1:1 (branka: Z. Bednář), - Valy 1:1 (branka: Černý), - Moravská Třebová 1:0 (branka: Košín), - Načešice 1:0 (branka: Z. Bednář), - Heřmanův Městec 1:1 (branka: Sršeň), - Dolní Újezd 0:2, - Cerekvice nad Loučnou 1:2 (branka: Holec), - Přelouč 1:2 (branka: Holec), - Staré Hradiště 1:0 (branka: Pavlák). Jaro: - Slatiňany 2:0 (branky: Sršeň, Holec), - Choceň B 4:1 (branky: Urban, Zeman, Černý, Holec), - Morašice 3:0 (branky: Urban 2, Košín), - Moravany 0:0, - Letohrad B 1:1 (branka: Radimecký), - Valy 1:1 (branka: Košín), - Moravská Třebová 3:2 (branky: Černý, Adamča, Malý), - Načešice 1:0 (branka: Košín), - Heřmanův Městec 2:0 (branky: Černý, Košín), - Dolní Újezd 2:1 (branky: Košín, Černý), - Cerekvice nad Loučnou 1:5 (branka: Sršeň), - Přelouč 1:1 (branka: Košín), - Staré Hradiště 1:1 (branka: Vaníček).
Béčko si v okresním přeboru vedlo se střídavými úspěchy a dohrálo jej s přehledem v relativně bezpečných tabulkových vodách na konečné deváté pozici, čímž naplnilo předpoklady. Ačkoli o klidu se v souvislosti s tímto ročníkem nejvyšší okresní soutěže moc hovořit nedalo, protože se zapsal do análů unikátní vyrovnaností, jaká se od té doby neopakovala. A snad se ani opakovat nemůže. Mezi prvním a osmým týmem pořadí byl po šestadvaceti kolech rozdíl čtyř bodů, mezi nejlepší trojicí rozhodovala minitabulka vzájemných zápasů a poslední kolo bylo vůbec kuriózní: Opatov přišel o prvenství v soutěži a postup do I. B třídy v Bystrém, kde inkasoval v 90. minutě, postoupila Kunčina,
která na závěr prohrála střetnutí v Janově a navíc celou sezonu nehrála kvůli rekonstrukci stadionu doma. Ve srovnání s těmito zápletkami byla Litomyšl docela v poklidu...
Z mládežnických mančaftů se nejvíce vytáhl starší dorost, který předvedl, že zkušenosti nabyté v divizi jsou znát. Na druhém místě krajského přeboru ztratil jediný bod na vítěznou Chrudim, mladší dorostenci navíc skončili pátí.
Roční účast v divizní soutěži skončila, jak už bylo zmíněno, na jaře 2010 sestupem, avšak jakkoli byla pro klub náročná hráčsky, trenérsky i ekonomicky, tak byla s odstupem času hodnocena jako nesporný přínos pro hráče a pozitivní zkušenost s ohledem na jejich výkonnostní růst. Ostatně mnozí z fotbalistů, kteří si fotbal na vyšší úrovni tehdy v jednom ročníku vyzkoušeli, bojují v litomyšlském dresu dodnes…
Ještě jedna zmínka k dorostencům. Jednalo se o poslední mistrovskou sezonu, kdy v rámci kraje hrál samostatnou soutěž mladší dorost U17. V dalších letech oddíly, včetně toho litomyšlského, tuto kategorii nebyly schopny početně zajistit a od té doby se v kraji hrají jenom soutěže dorostu U19, ve kterém nastupují fotbalisté ze čtyř ročníků.
Slovo závěrem
S velkou úctou vzpomínáme předchozích generací, které se během těch let tolikrát vyměnily a přejeme těm novým, mladým mnoho fotbalových úspěchů v litomyšlském dresu.
Nezbývá než poděkovat všem, kteří se o rozvoj fotbalu v Litomyšli zasloužili a samozřejmě i těm, kteří v jejich odkazu pokračují a to jak hráčům, trenérům, vedoucím, funkcionářům, divákům a v neposlední řadě i sponzorům.
Za podporu litomyšlského fotbalu předem děkujeme a přejeme všem hodně nejen sportovních úspěchů.